KOSTELY V PÍSKU

Kostel sv. Václava

Titulární slavnost 28. září / Výroční slavnost posvěcení kostela 28. září

I.

Stavební dějiny

Popisovaný kostel byl ve své původní středověké podobě zřejmě nejstarší sakrální stavbou na území dnešního Písku. V návaznosti na historické souvislosti je zjevné, že musel vzniknout nejpozději před polovinou 13. století, pravděpodobně však již o několik desetiletí dříve. 

Z tohoto kostela zůstalo dodnes kompletně dochováno základové zdivo, takže víme, že jeho rozměry byly totožné s kostelem současným; nejasným zůstává jeho východní závěr, který byl buďto uzavřený přímo, nebo před východní stěnu předstupovala pouze mělká apsida. Pro celé středověké období je s kostelem spojeno pouze několik písemných zpráv (první v roce 1378), z nichž však žádná neposkytuje bližší informace k jeho podobě.

K radikální proměně podoby původního středověkého kostela došlo nejpravděpodobněji ve třicátých nebo na počátku čtyřicátých let 16. století, kdy byla zřejmě již zchátralá nebo z nějaké příčiny silně poškozená stavba odbourána až na úroveň terénu a na původních základech byla vybudována zcela nová svatyně v goticko-renesančním stylu. Její vzhled můžeme rekonstruovat velmi přesně, neboť ve zdivu zůstala zachována v úplnosti dodnes. Půdorysně byl tento kostel, včetně věže, shodný s dnešním. Pouze na východě byl prodloužen o polygon závěru presbyteria. Výška obvodových stěn byla asi o polovinu nižší (sahala do úrovně parapetů dnešních oken) západní štít byl dosti vysoký, což svědčí o velké strmosti původní střechy; do kostela se vstupovalo od jihu mírně zahroceným portálem situovaným v těsném sousedství s dnešním směrem na východ, západní portál se nacházel v místě dnešního, jen nepatrně posunutý směrem k jihu. Presbyterium bylo osvětlováno třemi hrotitými okny bez kružeb, stejnou podobu mělo i okno v ose západního štítu; poslední okno, značně úzké, bylo umístěno v jižní stěně lodi. Pravděpodobně celou západní třetinu lodi vyplňovala nejspíš dřevěná kruchta (možná trojramenná) na niž se vstupovalo z vnějšku kostela portálkem v jižní stěně. Kostel nebyl zaklenut, nýbrž jeho strop byl převýšený vzhůru do krovu, k jehož vzpěrám byla přibita prkna, která tento strop vytvářela. Věž stála již tehdy v současných půdorysných rozměrech, ale byla nižší.

V této podobě zůstal kostel, jehož interiér byl souvisle pokryt nástěnnými malbami, až do roku 1695, kdy bylo přikročeno k jeho barokní přestavbě, která trvala do roku 1697. Projekt vypracoval a stavbu řídil hlubocký schwarzenbergský stavitel Giacomo Antonio de Maggi. Třebaže proměna vzhledu byla na pohled velmi výrazná, byla zároveň sdostatek šetrná k původní stavbě. Obvodové zdivo zůstalo kompletně zachováno a po odbourání korunní římsy zvýšeno asi na dvojnásobek, což pochopitelně přineslo nutnost zazdít veškeré okenní otvory s výjimkou výše položeného okna nad kruchtou. Zevnitř bylo k obvodovým stěnám přiloženo dvanáct přízedních pilířů jakožto opor pro valenou klenbu. Z důvodu vhodného rozmístění pilířů došlo k zaslepení jižního vstupu a nový vstup musel být posunut západním směrem. Západní čtvrtinu lodi vyplnila zděná kruchta. V úrovni někdejší římsy byly položeny parapety nových půlkruhově zaklenutých oken. V letech 1712-14 byla podle projektu Pietra Spinetty zvýšena a upravena věž; zároveň byla do kouta mezi východní stranu věže a severovýchodní stranu závěru vestavěna věžička obsahující vřetenové schodiště, kterým se vstupuje do patra věže. Těmito úpravami se stavební vývoj kostel v zásadě uzavřel.


II.

Exteriér

Vnějšek stěn kostela je velmi prostý a s výjimkou věže a západního průčelí postrádá jakékoliv členění; pouze podstřešní římsa je bohatě profilována a jednoduché šambrány oken jsou lemovány páskem.

Jediný náročnější prvek představuje kamenné ostění jižního vstupního portálu s bohatou architektonickou dekorací osazené v roce 1745. Autorem návrhu portálu je písecký řezbář Jan Chládek, realizace se ujal zdejší kameník Štěrba. Dveře byly vyměněny při opravě roku 1892.

Západní průčelí je po stranách lemováno lisenami, v úrovni paty štítu jsou tyto liseny spojeny vodorovnými pásem. Hrany štítu lemují užší pásy spojené další vodorovnou lištou v úrovni zalomení štítu; na vrcholu štítu je na čtyřbokém podstavci osazena kamenná koule. V ose průčelí se nalézá obdélný vstupní portál s kamenným neprofilovaným ostěním pravděpodobně z první poloviny 18. století, dveře jsou z roku 1892; vstup byl ve druhé polovině devadesátých let 20. století v úrovni vnitřní špalety zazděn. Nad portálem je obdélné pole lemované omítkovým pásem s textem obnoveno 1972. K opravám se vztahují také oba další nápisy a sice o něco výše umístěná leštěná kamenná deska s rytým nápisem renovatum 1891 a ještě výše v omítce vyrytý letopočet 1840.

U paty severní stěny lodi je možno pozorovat v úrovni terénu odbourané středověké základové zdivo, které tu bylo využito při výdlažbě odvodňovací stružky. K východní části severní strany lodi je připojena hranolová věž. Věž je dole opatřena konstrukčním soklem, v úrovni koruny zdi kostela ji obíhá z kostela přecházející římsa, nad níž se zdivo z vnějšku výrazně zeslabuje. Horní část věže má členité architektonické řešení. Je rozdělena do dvou pater kordónovou římsou, nároží jsou opatřena zdvojenými pilastry. Střecha má tvar cibulové báně s lucernou, menší bání a koulí. Na hrotnici je umístěna plechová korouhev - postava sv. Václava na koni.

Ve zvonovém patře věže je dnes umístěn jediný zvon, nejstarší, jaký se ve městě dochoval, který byl ulit roku 1546. Ozdoben je reliéfem Kalvárie a nápisem tento zwon gest slyt ke czti a k chwale panvbohv y synv milemv y duchv swatemu leta md xl vi cornelivs. Z nápisu nevyplývá zda Cornelius je jméno zvonu nebo zvonaře.

Přízemí věže (sakristie) bylo až do roku 1726 přístupné pouze z kostela, neboť teprve tehdy byla severní stěna věže prolomena novým vstupem a osazeno ostění obdélného portálku, které vytesal příbramský kameník František Krošnetr. Tento vstup byl zazděn na počátku druhé poloviny devadesátých let 20. století. Při východní straně věže byla v roce 1713 nebo 1714 přistavěna věžička obsahující vřetenové schodiště do prvního patra; současné obdélné ostění vytesané kameníkem Štěrbou sem však bylo osazeno až v roce 1745.


II.

Interiér

Presbyterium i loď stavebně splývají. Presbyterium je od lodi odděleno párem výrazněji vystupujících přízedních pilířů a hmotným klenebním pasem. Valená klenba presbyteria je zakončena polovinou klášterního vrchlíku s lunetami.

Kněžišti pochopitelně dominuje dřevěný řezaný hlavní oltář. Současný oltář, pořízený při rekonstrukci kostela roku 1892, pochází z pražské řezbářské dílny Josefa Krejčíka, jak dokládá i nápis vyřezaný na pravém boku: Jos. Krejčík Praha 1892. Oltář je vytvořen v neorenesančním stylu. Před predellu je představen nevelký svatostánek s dvířky zdobenými reliéfem s Vítězným Beránkem ležícím na knize uzavřené sedmi pečetěmi. Nad svatostánkem je postaven baldachýn vpředu vzpíraný sloupky pod nímž je umístěn krucifix. V retabulu je vytvořena trojice nik zaklenutých konchou s mušlovým dekorem. V prostřední, větší, je umístěna socha patrona kostela sv. Václava. Původní socha z Krejčíkovy dílny byla ve druhé polovině devadesátých let 20. století ukradena - v současnosti (od roku 2004) je tu umístěna barokní plastika sv. Václava z doby kolem roku 1700, která sem byla přenesena ze svatojanské kaple farního kostela, kde byla instalována po přemístění ze stěny hlavní lodi. V bočních nikách, vysazených na konzolách, je vlevo socha sv. Víta, vpravo sv. Zikmunda. Na kanelovaných polosloupech, umístěných vně těchto nik, jsou v kartuších umístěných ve zdobených pásech nad patkou písmena SV - bezpochyby iniciály slov Svatý Václav. Po stranách střední niky vystupují dvojice polosloupů s kanelovanými dříky a kompozitními hlavicemi nesoucími horní část retabula, kde je mezi dvěma hlavami cherubů řezaný nápis: Svatý Václave vévodo české země, kníže náš pros za nás Boha svatého Ducha, Kriste eleison. V završení oltářního nástavce je umístěn kruhový reliéf se staroboleslavským paládiem.

Na polopilíře obvodové zdi po stranách oltáře byly roku 2009 instalovány dřevěné plastiky přenesené sem ze svatojanské kaple farního kostela P. Marie náležející do souboru českých patronů vytvořeného kolem roku 1700. Vlevo spočívá na dřevěné konzole sv. Prokop, vpravo sv. Vojtěch. Do souboru náleží také plastika sv. Ludmily instalovaná na polopilíři v sousedství vstupu do lodi. Naproti ní umístěná socha sv. Jana Nepomuckého je mladšího původu.

Z dílny Josefa Krejčíka pochází také neorenesanční kazatelna stojící po evangelní straně triumfálního oblouku. Tribuna spočívá na sloupku s kanelovaným dříkem s kompozitní hlavicí. Její polygonální zábradlí je zdobeno sloupky oddělujícími reliéfní kazety s motivy obilí a vinné révy s textovými páskami zastupujícími Ježíše Krista s evangelisty. Nad tribunou je umístěna polygonální stříška s holubicí Ducha svatého na spodu. Svrchu je na ní provedena plastická imitace střešní krytiny a je završena křížem.

Obětní stůl je nově upraven z obětního stolu zbudovaného zde za děkana Františka Kajtmana počátkem sedmdesátých let 20. století. Reliéfní kazety s předobrazy Kristovy oběti (velekněz Melchisedech předávající Abrámovi chléb a kalich s vínem; Kristus přijímající od anděla v Getsemanské zahradě kalich Utrpení) tvořily původně součást oltáře umístěného dnes ve hřbitovní kapli Nejsvětějšího Srdce Páně v Semicích; pochází ovšem z neurčeného kostela v pohraničí. Obětní stůl nechal upravit roku 2004 P. Karel Vrba, jenž také nechal nově vyrobit ambo, sedes a abaky.

V severní stěně presbyteria je obdélný portál vedoucí do sakristie. V dolní části jsou z nějakého staršího (gotického) portálu osazeny žulové stojky s okosením dole ukončeným čelně sklopeným ploškami; celá horní část ostění je vyzděna z cihel.

Sakristie, která je umístěna v přízemí věže, má zhruba čtvercový půdorys. Je zaklenuta valenou půlkruhovou klenbou s vrcholnicí probíhající severojižním směrem do niž od západu a východu pronikají trojboké ve vrcholu se stýkající lunety. Od východu je sakristie osvětlována oknem s půlkruhovým záklenkem, západní stěnou proniká drobné štěrbinovité okénko.

Loď je zaklenuta valnou půlkruhovou klenbou, do níž se příčně zařezávají trojúhelné lunety lemované hřebínky; jednotlivá pole klenby jsou oddělena plochými pasy. Pilíře jsou ukončeny jemně profilovanými římsami.

Ve středu východního klenebního pole je zavěšen rozměrný mosazný rozvilinový lustr v eklektickém historizujícím stylu asi z počátku 20. století.

V lodi umístěné baroknílavice s čely a bočnicemi zdobenými řezbami s rokajovým dekorem pocházejí z roku 1762.

Kamenná kropenka u jižního vchodu je poměrně hrubou kamenickou prací, která však souvisí ještě s goticko-renesanční fází kostela a pochází tedy z poloviny 16. století.

Západní třetinu lodi vyplňuje vestavěná kruchta. Její čelní stěna je nesena dvěma volnými pilíři a polopilíři připojenými k přízedním pilířům lodi. K čelům pilířů jsou připojeny výrazné liseny spojené pod parapetem kruchty plochým pásem; arkády jsou půlkruhové, klenba podkruchtí je valená s prostupujícími trojbokými lunetami s hřebínky. Vstup na kruchtu zajišťuje schodiště vložené do severozápadního kouta podkruchtí. V sousedství schodiště, v prostoru pod severní arkádou, byla v roce 2004 zbudována zpovědní místnost. Dřevěné zábradlí kruchty je v půdorysu bohatě zprohýbané a náročně prořezávané - nahradilo tu původní zábradlí zděné a to v roce 1740. Stávající zábradlí je dílem píseckého řezbáře Jana Chládka a též zdejšího truhláře Jana Pekha.

Na kruchtě stojící barokní varhany vytvořil v letech 1739-40 dačický varhanář Václav Pantoček. Varhany byly upravovány roku 1892 firmou Mölzer z Tábora. Veškeré řezbářské práce na varhanní skříni provedl roku 1740 opět Jan Chládek. Bohatě řezaná trojdílná skříň je po stranách doplněna plastikami andělů se štíty. Další dvojice menších andělů spočívá na horní části skříně. Uprostřed nahoře jsou umístěny atributy sv. Václava - vévodská čapka a meč.

Tím nejzajímavějším, co lze v současnosti v interiéru svatováclavského kostela spatřit, je bezpochyby malířská výzdoba stěn pocházející z jeho goticko-renesanční fáze, která je jedním z nejpozoruhodnějších celků tohoto druhu v Čechách. V prvé etapě, kterou lze zařadit snad do čtyřicátých let 16. století, tedy ihned po dokončení nového kostela, byly stěny vyzdobeny pro interiér dosti neobvyklou iluzivní valbově jehlancovou bosáží, která se do současnosti dochovala zejména v presbyteriu. Z této fáze je pěkně zachována malba zvláště na severní stěně presbyteria, kde se nad portálkem do sakristie nachází vymalovaný nástavec s bohatým vegetabilním dekorem. Na počátku šedesátých let 16. století bylo rozhodnuto o změně koncepce výzdoby. Iluzivní bosáž byla na většině plochy překryta a stěny lodi byly pokryty malbami s figurálními náměty. Výzdoba závěru presbyteria zůstala podstatně střídmější, když se omezila převážně jen na orámovaní oken provedeném ještě v gotizujícím stylu - ostrve ovinuté páskovým dekorem. Abační výklenek v jihovýchodní stěně závěru je po stranách orámován dvojicí baluster, které nesou nástavec tvořený maskaronem s rozvilinovým dekorem. Ve východní části lodi byly realizovány monumentální malby, které sjednocovala po stranách probíhající iluzivní balustráda s přehozenou drapérií s bohatým damaškovým vzorem. Plochu jižní stěny pokryl výjev s námětem Zmrtvýchvstání Páně. Pravá část obrazu je bohužel silně poškozena dvěma plombami, takže z postavy Ježíše stojícího na stupňovité hrobové tumbě zůstala dochována pouze spodní polovina s přehozeným pláštěm a dobře patrnou žerdí vítězné korouhve a dále žehnající pravice. Velmi dobře jsou naopak zachovány postavy obou spících strážců nalevo od hrobu. Na balustrádě stojí atributy evangelistů; dobře jsou dochovány figury orla a lva, zatímco figury anděla (člověka) a býka jsou poškozeny. Napravo od býka vymalovaný chrismon ihs již souvisí s orámováním zazděného původního vstupu. Velmi dobře je zachována edikulová výzdoba lemující někdejší okenní otvor, na místě patek sloupů jsou dva polcené heraldické štítky s poloviční černou orlicí s nimbem v pravém poli, které jsou však spíše dekorací než reálným znakem; okenní špaleta je zdobena révovými rozvilinami. Nalevo od zazděného okna je obraz dnes z větší části zakryt přizděným pilířem triumfálního oblouku, je tu vymalován pravděpodobně starozákonní rodokmen Jesseův. V dolní části je noha ležící postavy praotce, z jehož těla asi vyrůstal genealogický strom - na zakončení dvou haluzí jsou nahoře dvě polopostavy králů. Většinu jižní stěny kněžiště vyplňuje votivní obraz, pod nímž zůstal zachován fragment nápisu: 1561 Raczil gest p[an] B[uh] . Na do rollwerkového rámu zasazeného obrazu, jehož horní část je značně poškozena, je pravděpodobně vymalováno Proměnění Páně. Vlevo dole jsou snad postavy apoštolů, vpravo klečící postavy příslušníků rodiny donátora. Protějšek k obrazu Zmrtvýchvstání Páně tvoří na protější severní stěně lodi výjev s vyobrazením Poslední večeře. Až na výjimky se z ní dodnes dochovaly pouze do omítky ryté obrysy, které byly restaurátorem zvýrazněny, aby byl obraz čitelný. Za stolem sedí uprostřed Kristus, na jehož hrudi spočívá mladistvě pojatý apoštol sv. Jan, ostatní apoštolové sedí kolem stolu; zbytek výjevu zakryt pilířem triumfálního oblouku. Celá západní část lodi byla vyplněna pravděpodobně trojramennou tribunou, jejíž umístění si vynutilo provedení výmalby ve dvou úrovních. Celkově lze říci, že náměty byly věnovány světcům. Na jižní stěně pod tribunou je nad kropenkou mezi původním a nynějším vstupem zachována malba drobného Ukřižování. Dále na západ byla prolomením současného vchodu výmalba zničena. Velmi dobře je naopak zachován nejzápadnější výjev představující upálení Jana Husa v Kostnici. Jedná se o velmi vzácné vyobrazení, vlastně o nejstarší dochovanou nástěnnou malbu tohoto druhu vůbec. Střed výjevu tvoří postava odsouzeného stojícího na hranici a připoutaného ke kůlu, který je oděn do bílého šatu a na hlavě má nasazenou čepici s ďábly. V popředí je trojice katových pomocníků obstarávajících hranici, vlevo pak množství přihlížejících (pravá strana obrazu je zčásti zakryta pilířem). Na západní stěně podkruchtí je namalován sv. Jiří na koni bojující s drakem, vpravo nechybí postava královské dcery, kterou světec zachránil. Napravo je patrná hrana špalety původního západního vstupu. Blíže neidentifikovatelný obraz byl také v severním podkruchtí, z něho je dnes však patrná pouze silueta města s věžemi. Malířsky pojednána byla i plocha stěn v úrovni nad podlahou tribuny. Při bočních ramenech tu byla iluzivní drapérie zavěšená na tyči nadnášené střídavě anděly a orly. Uprostřed západní stěny bylo umístěno okno zdobené rozvilinovým dekorem, po jehož stranách se opět zachovala figurální výmalba. Vlevo je to monumentální obraz sv. Kryštofa, bohužel poškozený; i tak je však dobře patrný světcův trup oděný do pancíře a ruka s poutnickou holí. V levé části výjevu je kromě legendou uváděného poustevníka vymalováno také drobné Ecce homo; nakreslena je tu také figurka Meluzíny. Napravo od okna jsou nahoře vymalovány dva znaky, jedná se o císařský habsburský znak a znak města Písku, a letopočet bez poslední (nedochované) číslice - 156.... Pod tím se nalézající obraz je vyobrazením obětí Ábela a Kaina.


(Písecké katolické kostely, vydala Římskokatolická farnost Písek roku 2005.
Text - upravený a aktualizovaný - Jan Adámek; fotografie - Jiří Škoch)